Velkolepá pohádka o plísni a hrdinství

Úvod: Takže pro začátek bych chtěl říct, že tato pohádka není zrovna pro nejmenší děti i když původně jsem jí psal pro svoji 5ti letou sestřenici, ale stejně si myslím ,že byste to neměli číst pokud nemáte silný žaludek. Pohádka jako celek je napsaná do pěti kapitol. První čtyři jsou o hrdinech a ta poslední je takový závěr. Dalo by se říci, že toto moje dílko je tragipohádka, když by se názor na zařazení do žánru mohl poněkud lišit.

Plesnivá Josef
Bylo nebylo jednou jedno království a jak už to tak bývá, žili v něm starý král a stará královna. Děti neměli, snad proto, že královna žádné mít nechtěla a nebo taky proto, že král ani žádné mít nemohl.
Jednou se v královně cosi zlomilo a ona zatoužila po synovi, avšak věděla o králově potenci, rozhodla se tedy pro doktorský zákrok. Jak se rozhodla, tak se i stalo. Za devět měsíců královna porodila, ale jaké bylo její zděšení, když místo chlapečka na ni čuměla akorát tak holčička.
Ještě ten večer je navštívili sudičky.
První: „Nikdy nebudeš šťastná. Rodiče obzvlášť matka, tě nikdy nepřestane šikanovat a snad se tě i pokusí zabít. Budeš žít jako chudák, ne jako členka královské rodiny. Zkrátka tě v životě nic hezkého nečeká.“
Druhá: „Škyt, a já ti předpovídám, že až dovršíš 18-ti let, škyt, usneš spánkem zfetovaného feťáka, škyt.“
A ta třetí: „Neber si předpovědi těch starejch panen vážně děcko. Jednou se snad ze svého spánku probudíš a nebudeš věřit vlastním očím, co uvidíš.“
Dořekli a vypařili se jako vzduch.

Druhý den se konečně rodiče rozhodli, jaké, že dají svému potomkovi jméno. Její jméno je a bude Josef, na znamení opovržení nad dívkou.
S Pepy vyrostlo celkem urostlé a pěkné děvče, když nebudeme počítat její mentální anorexii, plešatou hlavu, jogurťáky, rovnátka a knír, náušnici jenom na jednom uchu a stupidní výraz ve tváři. Prostě holka k pokoukání a umření. Bylo jí sedmnáct a byla zrovna ve věku, kdy začínala flirtovat s místním zvířectvem. Rodiče jí šikanovali jak se dalo a ani jí nedovolili vychodit školku.
Zrovna včera jí dali domácí vězení, za to že se opovážila usmát na králíka k obědu, který pak otrávil ochutnavače. Když se i usmála na králova bratrance Horáce, rozhodli se že takhle to dál nepůjde a vymysleli šílený plán.
Jozkovi se blížily 18-té narozeniny a do kuchyně, kde zbyli už jen dva kuchtíci přispěchal
Královský posel s rozkazem upéci dort, do kterého pak měli fikaně nastrčit propan-butan, který až bude princezna zapalovat svíčky, vybuchne.
Nejprve málem Josef umřela dojetím, když uviděla na stole dort, ale pak se na něj vrhnula se zapalovačem v ruce a zapálila první svíčku. Exploze byla ohlušující (To kuchtík, který cpal do dortu nebyl, žádný pyrotechnik a tak si řekl, že by mohl přidat ještě trochu dynamitu, aby měli jistotu). Pepu to odhodilo naštěstí pod stůl a omráčilo na nějakých sto let, ostatní to zabilo. Hrad začal po vlivem klimatických podmínek pomalu plesnivět.

O hloupém Davidovi
V dalekém, přímo předalekém království, které se jmenovalo „Prasinec“ , se jednoho rána probudil hloupý David. Vzhledem k tomu, že tahle pohádka není zcela normální, jak ti chytřejší z vás jistě usoudily, byl David opravdu hloupý. Myslel si, že 1 + 1 je 15 a že slepice rodí mléko, trhavina je na vytrhávání zubů a že jeho stará učitelka matematiky je mimozemšťan. Byl to známý repetent a ulejvák, který radši dělal že spí, když ho jeho chorá, stará teta požádala, aby jí odnesl na záchod. No prostě blbec.
Tak tenhle David se jednoho rána probudil a pronesl asi nejdelší větu svého života. „Tetó, já jdu do světa.“ A k tomu ještě dodal: „Napeč buchty!“ Zdálo se mu totiž o plešaté princezně a plesnivém hradu a proto se rozhodl, že půjde do le… teda do světa, hledat tu krásnou a chlupatou princeznu. Nabalil si teda do krosny buchty co mu upekla teta a šel rovnou za svým dlouhým nosem. První noc přespal 100 metrů od chaty a zase se mu zdálo o princezně plešatce. Druhý den si omylem stopl kravský povoz a přeci jen se dostal o něco dál.

Cestou potkal spousty zajímavých lidí, ale většinou se nedorozuměl, protože byl hloupý a neuměl všechny ty jazyky. Ale časem si zvyknul. Když ho ňáký děda poprosil o buchtu, vykašlal se na něj a když slepá babička nesoucí roští z lesa náhodou zakopla o jeho nohu, akorát se usmál a neomluvil se. Škodil kde se dalo (jednu dobu působil i ve škole), unikal policii, stanoval, někdy se připletl k bandě sprejerů, od kterých se dozvěděl, že 1 + 1 je ve skutečnosti 2.
Cestou se taky přiučil nějakým těm dovednostem, třeba jak se drží sekera nebo meč, jak se čůrá jinam než do kalhot a jak získat peníze bez práce. Naučil se psát počáteční písmeno svého jména a taky zapálit sirku. Celou tu dobu myslel jen a jen na jeden cíl. Na plešatou princeznu ze snů a na plesnivý hrad. Až se jednoho dne dozvěděl od popelářů vše potřebné a vyrazil na cestu k hradu. Potkal psa Alíka a kočičku Máňu, se kterými se dal do party už jen proto, že si s nimi výborně rozuměl. A tak šli až jednoho dne dorazili k plísni.

Stručný příběh psa Alíka
Pes Alík byl jako všichni psi vzdělaný ve psí řeči a moc dobře věděl, jak jsou pro něho jeho pánové důležití. Ve vsi ho všichni psi šikanovali pro jeho dlouhý ocas, který mu záviděli. Proto radši zůstával doma a žužlal starou klobásu. Jednoho dne, postihla vesničku Koňoprdy katastrofa. Povodeň z blízkého potůčku vyplavila co se dalo a Alíka to postihlo taky. Seděl tehdy na pekáči a modlil se aby ho psi ve skutečnosti neupekli, když se přihnala osvobozující vlna, která ho odnesla i s pekáčem.
Tři dny a tři dny noci vesloval nebohý psík svým ocasem, až konečně dosáhl suché země, oddychl si. Další den ho však chytili zlí vojáci, kteří si z něj chtěli udělat párek. Avšak vojáci padli pod meči vojáků sultána Prasobije a tak se dostal Alík na sultánův dvůr, kde chvíli dělal dvorního psa. Osvobodila ho až krásná fenka Pistácie, dvorní pes princezny Žlababy a on prchl do lesů. Zde narazil na zlou čarodějnici s hlavou poďobanou od komárů, která ho chtěla nalákat na svůj domeček z buřtů, avšak on jí unik a potkal slepého, tlustého a dlouhého vořecha. Spolu osvobodily spoustu princezen od temných mágů a démonických kněží, kteří si chtěli princezny narazit na kůl a obětovat všemocnému Skandálovi. Bojovali i proti Skandálovým příšerám a démonům. Našli poklad piráta Buldoka a unikli ze smrtelné pasti krásné Pudlinky. Nakonec se Alík osamostatnil a založil si cestovku. Ta mu však zkrachovala a tak se stal na čas bezdomopsem. Pak ale potkal Máňu, kterou chtěl nejprve využít a udělat z ní šlapající kočku, ale potom se do ní zamiloval a ona u pomohla z krize.
Po několika krádežích potkali Davida, kterého pak následovali až na plesnivý hrad.

Máňa
Máňa byla kočka. Mohl bych vyprávět její ujeté příběhy celou noc a následující den, ale nudili byste se. Krádeže, vraždy a vydírání u Máni bylo tak normální jako pro opici jíst banány.
Narodila se ve vesnici tak zapadlé, že její jméno neznal ani člověk, který žil ve vedlejší vísce. Po nájezdu kočovných rómů nezbylo z vesnice zhola nic. Nic až na malé koťátko, které si sebou vzal velitel té tlupy Chun-enčiko, který jí taky dal jméno a naučil cikánskému řemeslu.
Vlastně ani Máňa nikdy nepoznala co je to cit a láska. Pak potkala psíka Alíka, pro kterého chvíli šlapala, ale pak se do sebe zamilovali a celý její dosavadní život se jí změnil před očima.
S Alíkem si hodně užila, ale pak se přihlásili do jakési sekty vyznavačů plísně a tam potkali Davida, se kterým se vypravili k plesnivému hradu.

V plesnivém hradu
Tak tedy se David, Alík a Máňa vypravili na plesnivý hrad. Když se k němu dostali omámil je silný zápach vší té plísně co byla kolem. „Tady to ale smrdí!“ zvolal David.
„To máš ale postřeh, de…!“ řekl mu na to po psím Alík a nasadil si plynovou masku.
„Kdes jí vzal?“ podivila se kočička.
„No určitě jsem jí nekoupil!“
Ale to už si David svými zuby prokousával cestu skrz plíseň. Nejprve zelená vrstva, pak bílá a černá a pak beton o který si David vylámal zuby. Zvířátka se za ním hrdinně plahočila skrz zvratky, které po sobě David zanechal. Máňa pak přistoupila ke zdi nalepila na ní trhavinu a aniž by naznačila, aby ustoupily jí odpálila s chladnokrevností nájemného zabijáka.
Jeden z poletujících šutrů pak narazil do psovi hlavičky a s hlasitým křupnutím ho zabil. Máňa se nad ním sklonila a samou láskou pro něj umřela také. Alík, který se probudil z omámení, takže ve skutečnosti nebyl mrtvý, se na ní kouknul a omylem zakopl o kus zvratků a dopadl na pootevřený švýcarák a podřezal si omylem krční tepnu.
David se málem rozbrečel, ale cítil, že musí dál, aby zachránil princeznu. Jeho hloupý mozek mu nijak nesignalizoval, že by mohl zvířátka pohřbít, ale rovnou myslel na to, jak jim jednoho dne, až získá bohatství plešaté princezny, postaví pomník. Byl to tupec, asi si vůbec ani nevšiml té plísně kolem a nedošlo mu, že asi žádné bohatství nezíská. Nicméně pokračoval v cestě a utábořil se v jedné věži a protože najednou dostal šílený hlad, rozhodl se, že se půjde po ňákém tom jídle podívat, i kdyby měl jíst plíseň.
A co nenašel? Princeznu jak má ještě na nose kus dortu. Jídlo pomyslel si a šel se najíst. Princeznu odkopl stranou jako kus hadru a zakousl se do pochoutky.
Jeho hlasité mlaskání Josefa probudilo a ta řekla: „Zachránce můj, tady jsem. Sakra už nežer a pojď mě políbit!“
„To nevidíš, že jím!?“ okřikl jí David, který zřejmě nechápal co znamená slovo žrát a políbit, a tak se spokojeně ládoval dál.
„Tak políbíš mě? Nebo ne?“ zařvala Pepa.
„Hele Alík i Máňa zdechli a já mám taky zdechnout? Trhni si nohou!“
„Burane!“
„Krávo!“
„Miluji tě!“
„Já asi taky!“ odhodil David plíseň, která zbyla z dortu, přiskočil k princezně a s hlasitým mlasknutím jí políbil.

Tak a je tu konec pohádky. Co zbývá dodat? Chvíli spolu žili šťastně, ale pak je nakonec otrávily výpary z plísně.
Tak to sice skončilo, ale napíšu i šťastný konec. Našli poklad pod hradem a celý hrad restaurovali, nechali vyklidit plíseň a žilo se jim dobře. David si nechal implantovat čip na zvýšení inteligence a Pepa si zašla do kosmetického salonu vylepšit image. Postavili pomník zvířátkům a nakoupili si otroky. A pokud neumřeli, plesnivějí tam do teď.


Ondra SAKO Zais

Kategorie	Text je zařazen do těchto kategorií Sprostý texty - Neslušné
Známka	2,93 (668)
Posláno	39x
Přidáno	12. 7. 2004

Komentovat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé, pokud jste registrovaní přihlašte se, pokud ne, budeme rádi pokud se zaregistrujete

---

---